Aktuality

Sraz na hlavním nádraží, který byl stanoven na 8:30 nikomu nedělal problém a tak jsme mohli vyrazit vstříc dobrodružství, které nás čekalo. Sešlo se nás poměrně dost – 23 účastníků! Už samotná cesta vlakem byla pro některé z nás velmi dobrodružná, protože někteří jeli vlakem poprvé v životě. Ve vlaku jsme se nasvačili a po cestě hráli různé hry a navzájem se seznamovali s účastníky, kteří s námi nechodí do kroužku Mladý táborník. Cestu nám zpříjemňovala nádherná krajina ze které se jen těžko odtrhával zrak. Po cestě nám Ivan vyprávěl příběh o bájném loupežníkovi Bábinském, který byl údajně vězněn na hradě Křivoklát a někde v okolních lesích ukryl poklad. „Vystupujeme“ zazněl pokyn a my jsme spořádaně opustili vlak, hledíc na jméno zastávky Křivoklát. Naše oči nemohli minout krásný hrad, který se tyčil do výšky nad námi, bylo tedy jasné kam budou směřovat naše kroky. Pustili jsme se do zdolávání kopce, který se zdál obrovský. Naše touha, po výhledu z věže nás však hnal a sami jsme byli překvapeni,  jak rychle jsme to zvládli. Přivítalo nás útulné nádvoří, které bylo skoro prázdné. Sedli jsme si na lavičky a občerstvili se. Anežka nás rozdělila do dvou skupin jedna zůstala s ní a hrála hry. Druha se šla podívat s Ivanem na věž ve které byl vězněn Bábinský. Z výšky věže jsme si zamávali a skupiny se vyměnily. Poté jsme dostali sirky a měli jsme je vyměnit za co nejlepší věc, kterou dostaneme, to už jsme ale byli rozděleni do čtyř skupin. Přinesli jsme toho spoustu od propisky, peníze, lapače snů, velký broušený kámen až po lahev piva vyrobenou z čokolády. V jednom krámku nám paní dala starý papír, po bližším ohledání jsme zjistili, že se jedná o starou mapu hradu a na jednom místě byl křížek. Nelenili jsme sbalili si věci a šli na průzkum krámku, který byl na mapě označen. Nic jsme nenašli a tak jsme chtěli odejít, když v tom viděla naše pohledy slečna, která zde prodávala a zeptala se nás co hledáme. Vše jsme ji řekli a ona nám předala obálku se slovy : „Je tu zamčená v truhle od nepaměti tak snad vám k něčemu bude“. S poděkováním jsme krámek opustili, venku jsem se pustili do luštění šifry, která byla uvnitř obálky. Ta nás vedla na vyhlídku U Trojice. Nic zvláštního jsme nenašli, tak jsme vytáhli pití a svačiny.  Místo už jsme opouštěli, když někdo našel v trávě další pergamen. Na něm bylo napsáno, ať vyhledáme nejbližší ohniště a v jeho okolí hledáme další nápovědu. Po cestě k ohništi jsme potkali, který prodával předměty na podporu nemocným a tak jsme se jednohlasně shodli, že peníze, které jedna ze skupin vyměnila za sirky pánovi darujeme. Ten měl z našeho skutku velkou radost a moc nám poděkoval. S hřejivým pocitem jsme ťapali k ohništi. V jeho okolí jsme hledali další nápovědu na naší cestě. Ovšem dalo nám to opravdu zabrat. Pergamen byl totiž schovaný uvnitř starého stromu. „Složte o mě báseň a zarecitujte ji u památného jasanu“, stálo na papíře. Čtyři skupiny se rozutekli na klidná místa a společně jsme tvořili rýmy. Když si nějaká družina nevěděla rady, pomohla jí ta co už část úkolu splnila. Konečně, jsme měli hotovo a vyrazili k ohromnému jasanu. Už z dáli byl vidět mohutný kmen a tak jsme po skupinkách začali recitovat své básně. Nic se nestalo, vydali jsme se tedy na průzkum okolí. Až když jsme se vrátili zpět na místo, kde jsme ještě před chvilkou stáli leželo v listí několik balíčků bonbónů. Do teď nám není jasné, jak se tam ocitly. Každý se sklouzl na klouzačce uprostřed lesa a šli jsme zpět k ohništi, protože hned vedle se nacházelo velké hřiště na něm jsme hráli spoustu her a hodně se nasmáli. Po tom všem nám dost vyhládlo, tak jsme nasbírali dřevo, zapálili oheň a opekli buřty. Připojil se k nám nějaký tatínek s malým synkem buřtů jsme měli dost, tak jsme se podělili a vyprávěli co jsme dnes zažili. Čas rychle běžel a my museli opustit toto krásné místo. Důkladně zhašený oheň, ze kterého nevycházel ani kouř nám signalizoval odchod na nádraží.

Ještě jsme měli pár minut, které jsme si zkrátili hrou reklamace a u ní jsme se ohromně nasmáli. Ve vlaku už nebyla moc energie, spíš jsme pospávali, ale domů se nám vůbec nechtělo. 

Moc děkujeme za krásný výlet a příště na viděnou ,Bizoni !