Indiánský kmen Lakotů trpěl velkým hladem. Stařešina poslal z vesnice dva chlapce, aby našli bizony a kmen mohl zahnat svůj hlad. Několik týdnů chlapci v divoké prérii hledali stáda bizonů, ale nic nenašli. Vylezli na horu, která se před nimi tyčila do výšin. Z jejího vrcholu získali nadhled nad okolní krajinou. V dáli viděli, že k nim někdo přichází. Uvědomili si, že to bude určitě nějaká posvátná bytost, protože nešla, ale spíše plula. Když byla postava u nich, spatřili chlapci, že je to mladá žena. V rukou držela ranec a vějíř ze šalvěje. Byla to krásná mladá žena. Její oděv pocházel z jiné země. Šat nesl posvátné symboly a byl ušit nevídaným způsobem. Představila se jako mládě bílého bizona. Jeden z chlapců měl vůči ženě nečisté myšlenky. Když udělal krok k ní, sežehl ho blesk. Žena mláděte bílého bizona vyzvala druhého chlapce, aby se vrátil do vesnice a svému kmeni řekl, co viděl. Měl vyřídit, že žena mláděte bílého bizona nese pro ně poselství. Chlapec všem vyprávěl, co se stalo. Všichni mu naslouchali s velkou úctou. Náčelník vyzval celý kmen, ať se připraví na příchod duchovní bytosti. Bylo postaveno největší a nejposvátnější medicínské týpí a jeho vnitřek byl krásně zařízen. Lid čekal a čtvrtý den přišla s velkým rancem do vesnice žena mláděte bílého bizona. Náčelník ji zavedl k týpí, do něhož vstoupila a obešla kruh ve směru slunce. Připravila honosné místo, na které položila bizoní lebku. Naučila lid Lakotů mnoho posvátných obřadů. Když skončila s učením, vytáhla z rance posvátnou dýmku. Vysvětlila, že kouř stoupající z dýmky je posvátný dech velkého mystéria a zanese naše prosby k posvátným bytostem. S touto posvátnou dýmkou budete kráčet jako živoucí prosba. S nohama kráčejícíma po zemi a dýmem stoupajícím k obloze vytvoří vaše tělo živoucí most mezi posvátným dole a posvátným nahoře. Velký duch se na vás směje, protože jste s ním v jednotě. S matkou zemí, se všemi živými bytostmi, se stromy, s travami, to vše je nyní vaší rodinou. Žena mláděte bílého bizona promlouvala k ženám Lakotského lidu. Mluvila o jejich důležitosti pro kmen, který právě ženy udržují. Mluvila i s dětmi, aby měly na paměti, že jsou budoucností kmene a musí se připravovat správným duchovním způsobem. Oslovila celý lakotský lid s tím, že jsou čistí a dobří lidé. Tato důvěra není vkládána jen v ně, ale i ve všechen lid. Žena mláděte bílého bizona slíbila, že se v budoucnu vrátí, když to bude potřeba. Pak kmen opustila. Od té doby k lidu Lakotů přicházeli bizoni ve velkých stádech a dali jim vše, co kmen potřeboval. Bílý bizon se tím stal pro Lakoty nejposvátnějším ze všech zvířat na zemi. Narození bílého bizona nám dává naději, ale je to zároveň varování. Máme-li pokračovat dál, musíme udržet dávné způsoby, nebo se ztratí v mlze času.
Volně převyprávěno podle knihy Ten, který loví jeleny – proroctví amerických indiánů (KALTREIDER, K.; Pragma 1998)
